Honzík z Úštěku - domácí Kočka roku 2001

Jak si teď žiju

Ahoj moji kamarádi, to jak si teď žiju je dost složité - doma mě mají moc rádi, to já vím. Mám totiž určitá privilegia co moje kočičí kamarádky nemají, ale .... Trošku mě zlobí moje ledviny...vím to už dlouho, ale panička na to přišla v dubnu. Nějak jí bylo divné, že pořád hubnu. No nejdřív si myslela, že jsem tak vysportovanej z lítání a honění se. ALe přeci jen - nejsem žádněj mlaďoch. Je mi už skoro 10let kočičího věku - což na lidskej - no jsem takový důchodce. Dostávám speciální dietu, tak mi docela svědčí a chutná mi - no nic jiného mi nezbývá. ALe to víte, že občas taky zhřeším.-)) ALe panička to nevidí ráda, ale někdy mě prostě neuhlídá - to víte, ve svých letech jsem i dost vypečený a umím si vzít co chci když chci. Tak mi držte palce - teď začínáme zkoušet homeopatické léky.

Že bych měl konkurenci ?

Jaro už pomalinku končí a kolem mého nového bydliště se to venkovními kočkami jen jen hemží. Panička říkala pánovi ať se je opováží nakrmit, že se nechce starat o nějaké příživníky, ale moc dlouho jí to nevydrželo. Neuteklo ani 14 dnů a už sama poctivě sype granule na verandu. Dělá to dobře, máme tak aspoň přehled, kdo se u nás stravuje. Konkurence mi  nehrozí, však se umím řádně mazlit a to jen tak nějaký kocour neumí. Ale pěkně mě zlobí Skačka. Představte si, že začala zase vyřvávat a volat kocoury. To teda nechápu co na nich vidí. Ale oni za ní tak lezou...Jednou v noci mě vzbudil hluk a naše Skačena měla ženicha z druhé strany okna. Jelikož bylo otevřené větračkou, tak si pěkně povídali. Jenže já chtěl spát a oni nedali pokoj až ráno.Taky jsem s ní pak nemluvil celé dopoledne. Tak to vidíte, ani kocouří chlapy to nemají jednoduché...

Mám novou kamarádku

Tak jak už Vám stihla Skačka povědět - máme mnoho novinek. Skačka Vám představila Snížka a já bych Vám rád představil naší novou kamarádku, která rozšířila naše kočičí řady. Jmenuje se Destiny, ale doma jí říkáme Desty nebo Destíček. Skačenka na ni trošinku žárlí, protože teď už nemá pánečka jen pro sebe, ale musí se dělit. To já jsem docela rád - Desty si se mnou hraje, pravidelně každé ráno se mordujeme a honíme po celém bytě. A řeknu Vám, že většího ďáblíka byste jen těžko hledali.  Však také páneček říkal, že Desty je bílá a to tmavé - to z ní vykukuje čertík, který se špatně zamaskoval. Kolikrát si říkám, že by se měla jmenovat Duracelka - tolik energie má.  Pěkně baští a já se musím zvláště otáčet, aby na mě také zůstalo. Ale zatím to zvládám dobře, protože Desty je ještě koťátko a já jsem přeci jen rychlejší. 
Jinak já jsem také spokojený - máme tu velké prostory a tak celý den nedělám nic jiného než spím, jím, běhám a navštěvuji svou bedýnku. 

Zimní siesta

Tak už je tu zima. Tohle období nemám moc rád, protože už je venku chladno, mráz a já nemůžu chodit tak často na okno jako v létě. Ale zase se můžu vyhřívat na lehátku nad topením. 
Teď mám nové místo na odpočívání - postel mého páníčka. On to sice nevidí moc rád, ale toleruje mi to. Zrovna dnes jsem se tam natáhl i se Skačkou. Takové poležení po obědě je tuze příjemná věc. Zrovna ale přišla panička a bylo po odpočinku. Beztak se dnes vrátila nějak podezřele brzo...Určitě si nás chtěla zkontrolovat jak se chováme, když není doma. Toho jsem hned využil - poslední dobou jsem strašně nevymazlený a celý den bych se chtěl jen válet a nechat si česat svůj kožíšek. Jenže poslední dobou slyším jen samé: "Počkej ty Šmoulo jeden, ještě mám nějakou práci. Ale večer ti vyčešu kožíšek..." A tak to jde pořád dokola. Jen čekám kdy začne s tím úklidem i když je to už mnohem lepší než bývalo. 

Jak jsem se opaloval

No, však já vím - je toho plná televize - opalovat se není zdravé, ale na to já nedám. Opaloval jsem se vždycky, tak teď teda nepřestanu. Výhodné je to, že moje panička má dovolenou - takže já každé ráno už už sedím pod oknem a pěkně si zakňourám. To totiž zabírá  a na moje prosebné mňoukání se okno otevře. Pochopitelně, že ne samo od sebe, ale moje panička se pěkně snaží. Také jsem zjistil, že podle toho jak důrazně to řeknu, tak je to někdy i rychlejší:-))) A pak si vlezu na parapet a pěkně se tam uvelebím. Škoda, že ten sluneční žár nemůžete cítit přes obrazovku počítače, ale fakt to stojí za to! Konečně i doma došlo, že není dobré dávat dva truhlíky do okna. No kam jsem se měl pak vejít já???!!! 
Takže jakmile je takový slunečný den, tak já ležím na okně a slezu si jen když se chci vyčůrat , óóó pardon, dojít na WC, případně schroupnout nějakou tu ňaminku ( to je v kočičí hantýrce granulky nejlépe Hill's). Do postele mě to moc neláká, tam je už fakt moc velké vedro. Panička mi minule slibovala, že jednou až prý se přestěhujeme, tak na zahrádce budu mít vlastní kočičí voliéru - pro mě a Skarletku. Jenže problém je v tom, že můj paníček neví jak se taková voliéra staví. Prosím, neporadíte mi? Budu rád když mi to napíšete na majl mé paničky. Předem Vám děkuju. A promiňte, sluníčko už mě začíná zase lákat! Tak ahoj Honzík

Přišlo jaro....

Tak a je tu květen. To je pro mě ten nejzajímavější měsíc - vše začíná kvést, sluníčko krásně hřeje a já už zase můžu lehávat mezi okny. Teď se mi to zvlášť líbilo, protože byly velikonoční svátky a naši dvounožci byli s námi doma. Jo, to bylo...mazleníčko, válení se a hlavně česání. Krásně jsem si odpočinul. A můj kožíšek - je úplně skvělej.
Jasně, že taky měli hodně návštěv a já si musel všechny pěkně prohlédnout. To víte, musím dohlížet s kým se to kamarádí a jaký mají návštěvníci názory na nás, kočky. Dokonce na mě někdy zůstalo volné místo na židli. Jenže chvíli koukám, a pak mě ty jejich nesmyslný tlachy začnou unavovat - jednoduše se stočím do klubíčka a schrupnu si. 
Naši dvounožci měli naseté obilí a aby i nám udělali radost, tak koupili papyrus. Panička říkala, že to není žádná legrace jej teď sehnat, protože hodně lidí ho také kupuje.  My ho teda doma už několikrát měli, ale díky našim kočičím jazýčkům moc dlouho nevydržel, takže se jej nepodařilo ani namnožit. Teď nám ho tedy dají na zem jen k okousání, a pak jej zase schovají tam, kam si myslí, že my nemůžeme:-)) Ale už jsme objevili i jeden menší papyrus - a také jsme mu hned ukázali, kdo je tady pánem!

Velký mazel

I když toto nejsou stránky o zdravém životním stylu a hubnutí, přesto Vám to musím napsat. Paní Myšecí ( rozuměj Skačenka) měla hrozné obavy o své tělíčko a jedla jen tak malinko, aby ani trošku nepřibrala - stejně se jí to nepovedlo, ale jako světa za oknem znalý kocour bych řekl, že teď je z ní konečně fakt pěkná číča. Já jsem si zase dopřával - hezky šunčičku, granulky, sýr....tak jsem se pěkně ztláskal. Teď jsem si řekl, že ale zdraví mám jen jedno a začnu se k němu podle toho chovat. Tak jím maso, maso a zase maso.K tomu pár granulek, ale ne jen tak ledajakých - jen Hill's. Už to na mě začíná být vidět, teď, když se vidím v zrcadle, Arnold by mi záviděl! To svalnaté tělo a ten super kožich. A moc dobře vím, že panička má pro mě slabost a když přijdu loudit, že téměř vždy budu úspěšný. Poslední dobou mám zase své mazlící období - pořád bych se jen mazlil a nechal si načesávat kožíšek. To mám tuze rád. Jen vidím ten můj hřebínek a kartáček, tak to přiběhnu jako o závod.  Je znát, že se blíží jaro - kožíšek mi pěkně řídne, panička se mi směje, že prý si chlupy bude střádat na svetr. No nevím. Tak ahoj a přeji Vám všem jen krásné počasí a hodně energie. 

Moje vánoční příprava

No a vážení přátelé, je to za námi. Tedy ten vánoční čas - uspěchaná doba. Panička pořád něco dělá - teď zrovna natírala nábytek nějakým přípravkem. Pak pekla cukroví - to bych ještě pochopil, ale proč si vzala do parády i nás?? Bylo to zrovna včera. Tak krásně jsem si spinkal a vyhříval se na topení a najednou jsem zjistil, že v koupelně to nějak divně a podezřele šumí. No jasně! Připravuje se naše koupání....rychle pod stůl, hezky do koutka. První do slízla Skáča. Byla vykoupána, usušena, vyčesána. Pak jí ostříhali drápky, vyčistili ouška a já věděl, že teď to přijde. No, vylezl jsem moc brzo, a tak stejná procedura čekala i mě. To jsem si zase pěkně zanadával, a protože má koupelna dobrou akustiku, bylo to jak se patří slyšet. Dokonce i sousedka se pak ptala, co se u nás dělo. No, už to mám za sebou, k večeři si mě udobřovali srdíčkem, hovězím masíčkem, a tak jsem jim už odpustil. Do Nového roku jsem již řádně připraven. A vykročím velmi důstojně, však už mi bude skoro 7 let.

Jak jsem se stal vypečeným kocourkem

No, já vlastně jsem pěkně vypečený už od narození - moje kočičí mamča Micinka mi dala pěkné základy. Jak mám třeba útrpně koukat, abych si vyloudil nějaké to "ňamínko" od oběda nebo, že musím dost dlouho vydržet, protože páníčkové přece jen povolí. Ale teď jsem to teda dovedl k dokonalosti. To, že jsem pěkně přibral a zakulatilo se mi bříško, to víte - poslední dobou jen spím, odpočívám, papám a - no, víte co. Jenže panička říkala, že už nejsem Honzík, ale Otesánek a nasadila mi menší dietku. Ale já jsem jí pěkně převezl ! Moc dobře vím, že na předsíni stojí pytel s kočičíma granulkama. A protože páníčkové nás pouští i do předsíně, tak jsem si tam načal pěknou dírku. Pravda, chvilku to trvalo, ale byl jsem odměněn ! Granulky konečně začaly vypadávat a já si je tam chodil papinkat. Jenže jednou jsem se tam trošku zdržel - ta granule prostě nechtěla ven - a bylo - viděli mě tam!!!! No a je po legraci - pytel zalepili a teď už si mě hlídají, abych si tam nepřilepšoval.

Jak zvládám letní vedra

Tak konečně jsem se dočkal. Mojí nejoblíbenější činností z celého roku je válení se. Ale ne ledajaké! Mám na to zvláštní metodu, která má svá pravidla a já je pěkně dodržuju. Nejraději mám měsíc červenec a trošku ze srpna. Jsou velká vedra a sluníčko pálí....Každé ráno - jen co zaznamenám, že moji živí otvírači konzerv vstávají - už začnu otravovat. Nejdřív mi musí dát trošku oblíbených granulek a samozřejmě čistou vodu - tu včerejší přece nebudu pít! To jí pěkně vyleju a starejte se. Pak začnu mňoukat pod oknem až mojí paničce dojde, že mi ho má teď hned okamžitě a hbitě otevřít. Pak si hezky natáhnu na kobereček a čekám až mě sluníčko pěkně prohřeje. Neznám nic krásnějšího než se vyhřívat. Můj páneček mi říká, že se jednou upeču i s kožíškem, ale já vím, že mě jen tak škádlí. Jsem přece jeho miláček, no ne? Na okně vydržím celý den. Výhodu mám v tom, že bydlíme v přízemí a před oknem mám ještě předzahrádku s truhlíky, takže jsem pěkně chráněný a nemůžu vypadnout. A utíkat nebudu - spíš mám co dělat, abych odehnal ty loudily pod oknem. Jen jednou jsem zkoušel novinku, ale nějak se to nesetkalo s úspěchem. Chtěl jsem si lehnou na muškáty do truhlíku - no lehl jsem si, ale panička na to přišla a zlobila se na mě. Tak to už nedělám. Jsem přece vychovaný chlapeček a ti tohle nedělají....

Můžete mi vykat??!!

A je to tady. Představte si, že právě si čtete o Nejlepší domácí kočce roku 2001. Fakticky, jsem to já. Tak od začátku: moje panička se rozhodla, že rokem 2001 ukončím svoje vystavování se - no upřímně řečeno konečně dostala taky dobrý nápad. Jenže našim cílem bylo, že vyhraju tu soutěž o Kočku roku. Lidi, já se Vám tak snažil, to mi ani neuvěříte jak a já se i obětoval!!! Normálka jsem měl omezený přísun jídla, protože já hodně tloustnu. To teda bylo děsný. Pak už jsem si myslel, že budu doma, ale zase k doktorovi a jelo se na výstavu. Před přejímkou na výstavě se můj nosič dal do hovoru s jiným kočíčím nosičem. Jaké bylo jeho zděšení, když mě uviděl v přepravce. Sem ho musel uklidnit, že já dneska nesoutěžím, že si jdu jen převzít cenu.Celý den jsem byl v kleci ve své boudičce a kolem 15:00 mě zase začali načesávat a tak. To už jsem si říkal, že zase otravujou, ale bylo to dobrý. Jen jsem se šel ukázat na podium, dostal jsem velikou kokardu, zlatý pohár a nejlepší z toho ale byl veliký pytel granulek. Doma mě hned fotili s pohárem přede mnou, za mnou  a kdyby mohli tak věřím tomu, že i zespodu . No jen se podívejte. Jenže když jsem tak dobrej, tak bych přece měl nárok jen na samé mlsotky, no né? Ale pořád nemůžu docílit toho, aby kuřecí řízečky byly den co den. Jediný co nechápu je, proč mi můj páneček říká, že nejsem Kočka roku, ale Grázlík roku...
   

Vánoce

Tak vánoce jsou za námi a já dostal bezva postel. Je to paráda - normálně ležíš a koukáš z okna a ještě tě zespodu pěkně vyhřejvá topení. No větší slast neznám. Ty svátky mi ale daly zabrat. Všude plno dobrot a moji páníčkové mi nechtěli taky dopřát. U páníčka to chápu, ale že i moje panička - a to mi pořád říká, jaký jsem její hodný chlapíček a tak. Oba jsou to krkouni. Dostal jsem k večeři rybí filé a to jsem se ještě musel dělit se Skáčou. Ale měli jsem toho dost, pak jsme měli žlouteček s Tatra mlékem, tak jsem se tak napral, že jsem se jen valil. A co mám dnes? No , jenom tu konzervu. Skačeně to chutná, ale já mám vytříbený jazýček a fajnový žaloudeček. Ještě mám rád granulky, ale nemyslete si, že budu papinkat nějaký horší. Tak to teda ne, ne a ne!!! Dnes to vypadá nadějně: v lednici je makrelka, tak večer budu muset chvíli potupně loudit, ale v tomto oboru nemám žádnou konkurenci. 

Také jsem dnes něco zaslechl o panu doktorovi. Vždy v zimě a v létě chodíme na očkování, ale kdyby to nemuselo být..... Nechápu, proč musím chodit na takovou nepříjemnou věc. S panem doktorem máme bezva hru - já mručím a on cuká rukama. Jenže teď mě už prokoukl a ví, že jsem v jádru dobrý a vychovaný kocourek a že bych mu nic neudělal. V únoru mi budou kapat do nosíku nějaký kapky, mám pocit, že mě chtějí utopit!!!! Na to mám zase pani doktorku a řeknu Vám, ještě že nosí brýle - cha cha - ale nemá na nich stěrače. Tak si je vždycky musí vyčistit. Ale v závěru mě stejně pochválí, že jsem borec, tak co. 

Honzík z Úštěku

Náš Honzík je kocourek, kterému už dávno není ne 20 let, ale 5 let (je právě rok 2001). Je to mládenec v nejlepších letech. Honzík nám byl souzen, i když na osud věříme jen málo. Ale začalo to zcela náhodně. Na dvorku jsme jednoho dne objevili starou, hubenou kočičku, které nějaký "dobrák" vystřelil oko. Protože jsem jako dítě vždy chtěla nějakého kamaráda, byla jsem ráda, že jsme kočičku našli a začala jsem jí dávat mlíčko, granulky a jiné kočičí dobroty. Jak jinak bychom jí říkali než Micinka. Míca byla velmi milá i když zubožená kočička. Asi po roce se nám odměnila tak, že s sebou přivedla jedno jediné kotě, které u nás také zůstalo. To kotě byl Honzík. Původně jsme se sestrou chtěli Mikeše, ale taťka nás přesvědčil, že to bude Honza. Micince bohužel nebylo přáno a po 3 letech, které u nás byla, jsme ji museli nechat usnout na vždy. Byla nevyléčitelně nemocná....Poté jsem se stěhovala do vlastního bytu, ale bylo mi tu smutno. V posledním ročníku školy jsem měla dost volna a doma bylo prázdno. Po rozmluvě s přítelem ( a mým dnešním manželem) jsem si vzala Honzíčka k nám. A na počest toho odkud pochází se jmenuje celým jménem Honzík z Úštěku.